Pokud by se ekonomové ptali, jaké faktory jsou nezbytné k tomu, aby země (nebo region či obec) rostla, většina by jistě vyzdvihla kvalitu institucí. Jasné „pravidla hry“, které se v průběhu času jen nepatrně mění a které všichni dodržujeme, jsou hlavním krokem k ekonomického růstu. Ale kvalita institucí „neprekvitá“ sama od sebe. Potřebujete nejen dobrou legislativu, ale musíte být také schopni předcházet nejhorší možné nemoci: korupci. Její schopnost ohrozit a oslabit systém je nezpochybnitelná. V zkorumpovaném světě lidé přestávají Sover institucím, a proto se otevírají dveře situacím, které se v celém světě ukázaly jako škodlivé. Minimalizace problémů spojených s korupcí proto vždy znamená dosažení lepších výsledků pro společnost jako celek, a to z jakéhokoliv pohledu.
Profesorka Arantza Echaniz Barrondová z Katedry sociálních a humanitních věd Univerzity v Deusto přednáší předmět občanská a profesionální etika. Trvá na tom, že na jedné straně existuje realita, taková jaká je, ale diskursu etiky je takový, jaká by měla být. Hledají se takové zásady a normy, které jsou univerzální, platné a také použitelné pro všechny lidi. Před mnoha lety přijala motto, které se snaží naplnit a předat svým studentům, i když není vždy snadné ho uvést do praxe. „Dobro je dobré, i když ho nikdo nečiní, zlo je zlo, i když ho všichni praktikují“. Je to totiž tak, že lidská bytost je schopna ospravedlnit prakticky cokoliv, i když ne všechny důvody mají stejnou hodnotu. „Prvním krokem k tomu, abyste udělali správnou věc, je rozlišovat mezi tím, co je správné a co správné není, ale je tu ještě jeden krok, který je komplikovanější, vybrat si správnou věc“.
O dobrých a špatných lidech
Mnohokrát nám vadí na ty, kteří nedodržují pravidla, nejen nesprávnost jejich chování, ale i to, že nemusí nést odpovědnost za to, co udělali. Nespravedlnost v tomto případě pociťujeme dvojnásob. Na individuální úrovni, protože nás obírá o čas nebo o příležitosti, o nějaké zásluhy nebo osobní výhody a na kolektivní úrovni, protože zobecnění takového chování, znásobení malých dominanci, relevantním způsobem negativně ovlivňuje soužití jako celek. Abychom s takovým chováním dokázali bojovat, musíme využít zbraně v podobě dvou důležitých ctností: solidarity a odvahy.
Nespravedlnost bude vždy existovat ve všech oblastech života, ale místo společenského chválen obcházení norem bychom spíše měly přispět k tomu, aby byly výjimkami a ne normou. Na jedné straně výběr správné věci, kterou je třeba udělat tváří v tvář osobním a profesionálním dilematům, kterým čelíme a jednak kárání těch, kteří jdou proti společnému dobru. A to je vždy jednodušší, když máte podporu ze strany ostatních lidí.
Saul W. Gellerman publikoval zajímavý článek, ve kterém se zamýšlí nad tím, co vede lidi považovaných za dobrých v soukromé sféře, k neetickým činem v profesionální sféře. Ve své analýze dospěl k závěru, že za těmito skutečnostmi je jeden nebo více faktorů:
takové jednání není ve skutečnosti nezákonné ani nemorální,
je to to nejlepší pro jednotlivce nebo společnost,
nikdy to nebude odhaleno,
protože je to pro společnost prospěšné, společnost to schválí.
A mohli bychom přidat ještě jeden, „vždyť to dělá každý.“
Na setkání učitelů etiky jeden z přítomných poznamenal, že kdysi na své hodině žádal od studentů, aby sestavili seznam nesprávných způsobů chování do dvou sloupců s následujícími nadpisy: „Odhalí vás?“ „Za kolik peněz byste to udělali?“ Můžeme se jen domnívat , což by mohlo z takového cvičení vyplynout. Podporuje totiž myšlenku, že není vždy snadné vybrat si správnou věc. O to více, pokud jsou s tím spojené peníze nebo výhody, nebo pokud víme, že se z toho můžeme nakonec snadno dostat.
Korupce obvykle nezačíná ve velkém. Začíná drobnostmi, výhodami, přešlapy, které nejsou penalizovány. Navíc, mnohdy velmi negativně hodnotíme korupční činy jiných lidí, ale jsme benevolentnější ke svým nebo se jejich dopustí naši blízcí. Vědci zdůrazňují, že v boji proti korupci jsou důležité tři faktory. Vzdělání (čím lepší vzdělávací systém, tím menší korupce), transparentnost (odpovědnost je zásadní), sankce (soudní a sociální, aby se předešlo beztrestnosti).
